|
Necelé tři roky po vydání elektronické příručky Skladatelé světové hudby (Frangment) se na domácím softwarovém trhu objevuje druhý nosič komentující čtyřsetletou historii tohoto klasického umění. Na rozdíl od svého předchůdce, kterého Nové knihy označily za spíše zvukový kompakt doplněný multimediálními daty, není titulem původním, nýbrž lokalizovaným: britský originál The Attica Guide to Classical Music do češtiny převedla pražská softwarová společnost Jimaz.
Navzdory několika nešikovnostem je tento disk očividně přínosnější, a to nejen s ohledem na širší, "frakounsky" neseškrobený záběr. Encyklopedie shrnuje poměrně zevrubné životopisy dvaašedesáti komponistů od anglického královského skladatele Henryho Purcella až po amerického minimalistu Philipa Glasse - nevynechá žádné proslulé jméno, na které si v klasice jen průměrně se orientující člověk vzpomene. Jejich hypertextově provázané biografie zvukově doplňují asi dvě stovky kratičkých (a většinou opět oněch nejznámějších) úryvků o celkové délce více než čtyři hodiny, které lze dále filtrovat podle skladatele, historického období nebo podle hudebního žánru. Vyvolení jedinci typu Wolfganga Amadea Mozarta či Ludwiga van Beethovena krom toho disponují dvouminutovou videoukázkou koncertního provedení některých skladeb. K medailonu každého skladatele se váže také "virtuální diskografie", vytvářející souhrnnou databázi s více jak 2500 položkami. Přínosným prvkem se jeví časová osa, zaznamenávající v návaznosti na jednotlivé letopočty (anebo z pohledů konkrétních osobností) významné události nejen v hudebním světě, ale také v jejich soukromí. Ke škodě věci však z této kapitoly nelze přímo (tedy "křížově") odskočit do oddílu životopisného, a tak je uživatel nucen podrobnější informace hledat za pomoci příslušných ikon v horní liště graficky příjemně koncipovaného rozhraní.
U encyklopedických prací tohoto typu by ovšem vzhled měl být spíše marginální záležitostí: páteří programu musí naopak být rejstřík, který je v tomto případě doplněn i výkladovým slovníčkem odborných pojmů. Ten však - podobně jako u Skladatelů světové hudby - překvapivě opomíjí termíny "muzikál" nebo "jazz" vzdor tomu, že se tyto hudební tvary neodmyslitelně pojí s osobností George Gershwina. A dokonce v něm paradoxně absentuje i pojem "vážná hudba", který dal lokalizované hudební encyklopedii český název. Na druhou stranu s její požehnanou historií seznamuje v úvodní předehře mluveným slovem, hudebním podkresem a také dobovými obrazy automaticky se načítající průvodce. Některé z nástrojů figurujících v indexu doplňuje - obdobně jako v microsoftské digitální kartotéce Musical Instruments - charakteristická ukázka jejich hlasu.
Krátce řečeno: tato multimediální partitura, která na tuzemské poměry představuje nadstandardní titul, leč ve světovém kontextu technicky nezapře dobu svého vzniku (anglický originál pochází z roku 1997 a data čerpá do roku 1995), vyhlíží vcelku elegantně, obsahuje několik pěkných harmonických nápadů a jenom pár tónů v ní disonantně zaskřípe. Žádnou virtuozitu ani převratná aranžmá však od ní při jejím přehrávání neočekávejme.
TOMÁŠ SEIDL, Esquire
|