Pacifik - Gamestar

  Americký  patos

   Gamestar
         Číslo       12/01
         Strana       65


Než se zřítila a v prach obbrátila betonová dvojčata Světového obchodního centra, považovali mytologicky chudí Američané za nejtragičtější chvíli svých dějin přepadení vojenské základny na Pearl Harboru. Ze strategického hlediska spočívá význam tohoto aktu spiš než ve zničení nepřipravené havajské posádky v geopolitickém rozměru události: vstup Spojených států do druhé světové války otevřel proti rozpínavému Japonsku tichomořskou frontu. Její peripetie však vzhledem k eurocentrismu našeho školství nijak podrobně neznáme. Je proto nanejvýš chvályhodné, že si 60. výročí onoho prosincového jitra, kdy éter pročísal zlověstný signál Tora! Tora! Tora!, můžeme vedle trapně patetických spektáklů z hollywoodských trikových střižen připomenout také dokumentárním multimédiem londýnské firmy FlagTower, od níž jsme v posledních dvou letech v lokalizacích postupně obdrželi kroniky obou válečných střetů a portréty nejslavnějších stratégů 20. století.
 
     Avšak kvůli solidaritě anglicky mluvících zemí udržuje militárně nadšený vydavatel ve výkladu také značný patos. Je samozřejmě bez diskuse, že pacifický díl válečných operací ležel téměř výhradně na bedrech USA a že každý život zmarněný v boji je zbytečnou lidskou tragédií, avšak z dostatečně mírové perspektivy působí přece jen zvláštně, postaví-li se 110 tisíc padlých Američanů na roveň sedmimilionové ztrátě Japonska, vesměs představované utrpením civilistů (leč byli to civilisté padouchovi). Nehledě na to, že argumentace kolem atomové bomby, která jednou provždy uzavřela konvenční zacházení s humanitou, je ve srovnání s datovou detailností kompaktu více než kusá a solidní historik by ji rozcupoval už v 60. letech. Jenže kdo světu dominuje silou a jazykem, rád by se podhrabal i do jeho myšlení.
 
     To si zřejmě mysleli i Japonci, když jim bylo vinou liknavosti západních diplomatů dopřáno v ústraní Dálného východu poklidně trénovat expanzivní choutky na Mandžusku (10 milionů čínských životů). Popis japonského izolacionismu i základní sonda do duše rituálně vycepovaného císařského vojáka uvádějí líčení vlastních tichomořských bojů, v nichž poprvé v historii vojenství převážila nad operacemi pozemními (v zeleném peklu Rabaulu či v píscích Iwodžimy) síla velkých letadlových lodí. Především díky jejich podpoře se tisíce čtverečních kilometrů oceánu staly svědky souboje dvou aviatických mocností: nejenom během bitvy v Korálovém moři, jež byla poprvé svedena bez jediného výstřelu mateřských základen, ale hlavně v bitvě o Midway, která obrátila poměr sil a zatlačila Japonce do defenzivy, takže jim zbyly jen bušidó, kamikadze a harakiri. Soustředěné bombardování jejich souostroví s využitím dvou smrtících náloží pak donutilo císaře Hirohita 2. září 1945 ke kapitulaci a dopsalo závěrečnou kapitolu války o rok dřív, než předpokládaly prognózy z Jalty a Postupimi.
 
     Tříhodinový audiovizuální dokument dabovaný předními českými herci přináší obvyklý standard flagtowerských kronik s jasnou vyprávěcí linií a množstvím poznámek (například k propagandistickému obrazu války v médiích). Vzhledem k tomu, že je k dispozici i zázemí ve formě rejstříků a praktických promptů odskakujících do historie používání programu, odpustím si poznámku, že neméně dobře by tato elektronická militarie bývala fungovala i ve formátu VHS. Avšak její technologický status quo, který mohl být špičkový v polovině minulé dekády, kdy původní anglická verze programu vznikla, působí nyní jako věčný potížista trabant na informační dálnici plné střelhbitých a graficky akcelerovaných mercedesů. Ne že by program neběžel, ale je pro své okolí nezpůsobilý. Řada nevychytávek, konflikty předpotopní verze QuickTimu s modernímu verzemi a 3D grafikou - a to vše by měl český partner při výběru licencí zvažovat stejně jako lákavé téma. A připočteme-li k tomu všemu ještě poznámku ze závěrečných kreditů, že lokalizační tým díky přednímu českému historikovi válek Jaroslavu Hrbkovi opravil řadu věcných pochybení originálu, pak není od věci se zeptat, co vlastně českého koproducenta motivovalo. Dejme tomu nadšenectví zpřístupnit informace, jež by se k nám jinak nedostaly, ale v tom případě opravdu stačily ty nekomplikované véháesky.
 

                                                                                                                 Petr Matoušek